Ukončování smluvního vztahu

Každý smluvní vztah může zaniknout několika způsoby.

Nejčastější je zánik smluvního vztahu splněním všech závazků, což např. u úvěrových smluv znamená doplacením dluhu. U smluv o spotřebitelském úvěru platí, že k předčasnému doplacení dluhu může dlužník přistoupit kdykoliv během trvání smluvního vztahu, a v tomto případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů, které by byl povinen platit v případě, že by nedošlo k předčasnému splacení. To znamená, že je povinen doplatit zbývající část jistiny a smluvní úroky jen za dobu, po kterou měl finanční prostředky k dispozici.

Dalším způsobem zániku závazku je dohoda smluvních stran. Pokud není možné se dohodnout o ukončení smluvního vztahu k oboustranné spokojenosti, je možné vztah, za určitých okolností, ukončit jednostranně, a to buď odstoupením, nebo výpovědí. Podmínky pro odstoupení či výpověď lze smluvně dojednat. V některých případech plynou přímo ze zákona.

Rozdíl mezi odstoupením od smlouvy a jejím vypovězením je ten, že při odstoupení od smlouvy se má zato, že smlouva nikdy neexistovala. Pokud si již smluvní strany něčeho plnili na základě takovéto smlouvy, musí si vzájemná plnění vrátit.
Pro odstoupení od smlouvy musí být dán zákonný důvod nebo musí být možnost odstoupení smluvně sjednána. Obecně dle občanského zákoníku má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy. V případě, že podnikatel nesdělil spotřebiteli údaje vyžadované zákonem, např. celkovou cenu poskytované služby, poučení o možnosti či nemožnosti od smlouvy odstoupit atd., se 14 denní lhůta pro odstoupení počítá až od okamžiku, kdy byly spotřebiteli tyto údaje sděleny.
U smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení je možnost odstoupení ve 14 denní lhůtě nahrazena tzv. dobou na rozmyšlenou. To znamená, že poté, kdy spotřebitel obdrží od podnikatele (v tomto případě poskytovatele úvěru) návrh smluvních podmínek, má 14 dní na to rozhodnout se, zda smlouvu uzavře či nikoliv. Po celou tuto dobu nesmí podnikatel tyto podmínky změnit.

Na rozdíl od odstoupení od smlouvy se při výpovědi neruší smlouva od samého počátku, ale jen do budoucna. U výpovědi končí smluvní vztah buď v zákonné lhůtě (typicky u výpovědi z nájmu bytu), ve lhůtě sjednané ve smlouvě či doručením výpovědi. Výpovědí se ukončuje dlouhodobý smluvní vztah, např. pracovní, nájemní či vztah vyplývající ze smluv uzavřených na dobu neurčitou.

Kateřina Sléhová