Insolvence

Slovo „insolvence“ pochází z latiny a znamená „neschopnost dostát peněžitým závazkům“. Dle definice uvedené v insolvenčním zákoně je cílem insolvenčního řízení uspořádání majetkových vztahů dlužníka k osobám dotčených dlužníkovým úpadkem či hrozícím úpadkem, a k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů.

Novelou insolvenčního zákona, která je účinná od 1. 6. 2019, došlo zejména ke zmírnění požadavků na oddlužení s tím, že nová pravidla se vztahují na ta řízení, v nichž je vydáno rozhodnutí o úpadku po nabytí účinnosti této novely. Nevztahuje se tedy na řízení, ve kterých bylo rozhodnutí o úpadku vydáno do 31. 5. 2019.

Podle nových pravidel dojde ke splnění podmínek oddlužení, pokud dlužník během 3 let uhradí alespoň 60% pohledávek nezajištěných věřitelů, nebo pokud bude po dobu 5 let vynakládat veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby plně uspokojil své věřitele. V případě starobních důchodců a invalidních důchodců ve druhém a třetím stupni invalidity je tato lhůta tříletá.

Návrh na povolení oddlužení lze podat opakovaně, je však třeba mít na paměti, že soud může takovýto návrh odmítnout, pokud má za to, že dlužník sleduje nepoctivý záměr, nebo pokud vyhodnotí, že přístup dlužníka k plnění povinností je lehkovážný či nedbalý. Důvodem pro zamítnutí návrhu je i to, že by dlužník nebyl schopen splácet po dobu 5 let tzv. minimální měsíční splátku. Výše minimální měsíční splátky se posuzuje individuálně, a skládá se z (i) hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, (ii) splátek věřitelům v minimální výši odpovídajícím hotovým výdajům a odměny insolvenčního správce, (iii) pohledávek věřitelů na výživném ze zákona, (iv) pohledávek souvisejících se sepisem návrhu na povolení oddlužení.