Upozornění pro věřitele, zástupce zaměstnanců, zaměstnance a společníky na jejich práva v souvislosti s přeměnou (§ 33 odst. 1 písm. b) zákona o přeměnách)

Formy vlastnictví
zpět
14. 4. 2021

Formy vlastnictví

Občanský zákoník definuje vlastnictví jako všechny věci hmotné i nehmotné, pokud to jejich povaha připouští, které patří určité osobě. Například živé zvíře věcí není, byť „patří“ svému páníčkovi.

Základním právem vlastníka věci je s věcí libovolně nakládat, upravovat ji, nebo ji třeba i zničit či opustit. Vlastnické právo působí vůči všem ostatním osobám. Nicméně možnost nerušeně vykonávat vlastnické právo končí tam, kde se setkává s právy ostatních lidí – to, že vlastním buben neznamená, že na něj můžu bubnovat celou noc, zvlášť pokud bydlím v panelovém domě.

Vlastnictví můžeme nabýt několika způsoby, nejčastějším způsobem je převod vlastnického práva, a to smlouvou, která ani nemusí být písemná. Když si v obchodě koupíme rohlíky, uzavřeli jsme vlastně s prodejcem kupní smlouvu – vybrali jsme si zboží a zaplatili jsme za něj. Dalším častým způsobem nabytí vlastnického práva je přírůstek – sadař se stane vlastníkem jablek, která uzrála na jeho jabloni; či rozhodnutím orgánu veřejné moci – typicky jako výsledek dědického řízení.

Zaniknout může vlastnické právo nejčastěji převodem vlastnického práva, tzn. že věc prodám či daruji. Dále může zaniknout zničením dané věci nebo jejím opuštěním.

Vlastnictví má několik forem – výlučné vlastnictví, podílové spoluvlastnictví nebo společné jmění manželů. Při výlučném vlastnictví je věc ve vlastnictví jediného vlastníka. Podílové spoluvlastnictví je časté u nemovitých věcí, kdy například několik sourozenců zdědí dům svých rodičů – každý z nich tedy vlastní jen podíl na domě, a na nakládání s ním se musí společně dohodnout. Pokud nejsou schopni se dohodnout, pak se kterýkoliv z nich může obrátit na soud.

Velmi specifickou formou spoluvlastnictví je společné jmění manželů, které vzniká uzavřením manželství. Do společného jmění manželů náleží veškerý majetek, který nabyl jeden z manželů, nebo oba, po dobu trvání manželství, a to s několika výjimkami, např. do SJM nepatří to, co nabyl jeden z manželů dědictvím. Režim SJM lze i smluvně upravit – například lze SJM zúžit či rozšířit. Nejčastějším způsobem zániku SJM je úmrtí jednoho z manželů nebo rozvod.