Exekuce

Exekucí se rozumí nucený výkon exekučního titulu, kterým je např. rozhodnutí soudu, rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nebo rozhodnutí státní správy. V rámci exekuce je tedy vynucováno splnění povinnosti, kterou exekuovaný nesplnil dobrovolně, ačkoliv mu to vykonatelný exekuční titul ukládal.

Nejčastěji bývá vymáhána povinnost uhradit peněžitý dluh. Nicméně může být vymáháno např. i vyklizení bytu či vykonání práce.

Exekuci může provést buď soud sám prostřednictvím svých soudních vykonavatelů, nebo může být provedením exekuce pověřen soudní exekutor. Své vlastní exekuce mohou provádět finanční úřady a další správní úřady.

Nejčastější jsou nicméně exekuce prováděné soudními exekutory. Soudní exekutory jmenuje ministr spravedlnosti s tím, že exekutorem může být jmenována osoba, která má vysokoškolské právnické vzdělání, je svéprávná a bezúhonná, vykonala předepsanou tříletou praxi a složila exekutorskou zkoušku. Dohled nad činností soudních exekutorů vykonává Ministerstvo spravedlnosti.

Oprávněný, tj. ten, kdo se domáhá, aby jeho právo bylo v exekuci vymoženo, podává svůj exekuční návrh přímo k soudnímu exekutorovi, kterého chce provedením exekuce pověřit. Ten ho postoupí exekučnímu soudu, tzn. soudu, v jehož obvodu má povinný místo trvalého pobytu. Jestliže jsou splněny zákonné podmínky pro nařízení exekuce, pověří exekuční soud na základě tohoto návrhu soudního exekutora provedením exekuce.

Po pověření zašle soudní exekutor povinnému vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění vymáhané povinnosti, a to ve lhůtě 30 dnů. Pokud tak povinný neučiní, může exekutor volit z několika způsobů, kterými lze exekuci vykonat. Jedná se zejména o srážky ze mzdy či jiných příjmů, prodej movitých nebo nemovitých věcí, přikázáním pohledávky atd.

Exekuce končí vymožením pohledávky včetně nákladů exekuce. O zastavení exekuce rozhoduje v případě vymožení pohledávky sám exekutor.