Dědictví

Každý z nás se v průběhu svého života setká s dědickým právem, ať už v roli dědice nebo v roli zůstavitele. Dědické právo je upraveno v občanském zákoníku a pamatuje na situace, kdy zůstavitel zemře bez zanechání závěti, ale upravuje i možnosti zůstavitele odkázat svůj majetek svým bližním ještě za svého života, a to dle svých představ, nikoliv podle obecných pravidel daných občanským zákoníkem.

Pokud chce zůstavitel, ještě za života, upravit rozdělení svého majetku mezi své blízké, nabízí mu zákon v zásadě dvě možnosti – uzavření dědické smlouvy nebo pořízení závěti. Dědická smlouva musí být sepsána formou notářského zápisu a uzavírá ji zůstavitel s dědicem. V případě uzavření smlouvy se nemůže dědic dědictví vzdát. Naproti tomu závěť je jednostranným a odvolatelným projevem vůle zůstavitele. Zůstavitel může závěť sepsat vlastní rukou, nebo může být sepsána za určitých podmínek např. na počítači, v tom případě však musí být podepsána vlastnoručně nejen zůstavitelem, ale i dvěma svědky. Nejjistější způsob, s ohledem na platnost závěti, je nechat sepsat závěť notářem. U závěti platí, že nověji sepsaná závěť ruší závěť předchozí.

Zůstavitel může samozřejmě i někoho z dědictví vyloučit – vydědit ho. Pro vydědění však musí být dán zákonný důvod, např. že byl dědic odsouzen pro trestný čin.

Pokud zůstavitel neupravil své majetkové poměry pro případ své smrti, pak nastupuje tzv. dědění ze zákona. Dědicové jsou rozděleni do šesti tříd, podle kterých se dědí. V první třídě jsou coby dědici povolány zůstavitelovi děti a jeho manžel/ka. Pokud zůstavitel neměl děti, dědí v druhé třídě zůstavitelův manžel a jeho rodiče atd. Pokud nemá zůstavitel žádné dědice, kterými jsou v šesté třídě jeho tety, strýcové, bratranci a sestřenice, prasynovci a praneteře, pak připadá dědictví státu.

Dědické právo má mnohá úskalí, a proto je dobré, pokud se rozhodnete upravovat své majetkové poměry pro případ smrti, vždy se poradit s notářem.